Většina reklamací v tisku nepramení ze stroje, ale ze souboru, který se do něj dostal.
Níže praktický průvodce přípravou podkladů pro tisk: co nastavit, jaké hodnoty přijmout a proč právě takové. Pravidla jsou seřazena od rozhodnutí na začátku projektu po poslední kontrolu před odesláním.
Formát souboru
Standardem pro výměnu podkladů je PDF, protože nese grafiku, texty, písma a nastavení barev v jednom souboru a vypadá stejně u grafika i v tiskárně. Formáty TIFF a EPS se stále používají, ale pro konkrétní účely: první pro rastrové obrazy, druhý ve starších výrobních postupech.
Samotné PDF existuje ve variantách přizpůsobených tisku, označovaných jako PDF/X. Dvě se potkávají nejčastěji:
- PDF/X-1a vyžaduje barvu v tiskovém prostoru a sloučené průhlednosti. Bezpečná volba, když není známo, jakým softwarem tiskárna disponuje.
- PDF/X-4 připouští živé průhlednosti a vrstvy a nese barevné profily. Pohodlnější v moderním postupu, ale vyžaduje, aby jej podporovala i druhá strana.
Pokud tiskárna uvádí ve specifikaci konkrétní variantu, má přednost před každým obecným pravidlem.
Barva
Podklady pro ofsetový a digitální tisk se připravují v tiskovém prostoru, tedy ve čtyřech barvách. Obrazovkový prostor popisuje světlo, ne barvu, ponechání v souboru tedy znamená, že o převodu rozhodne stroj, a ne grafik.
Tři věci se vyplatí nastavit vědomě:
- Celkový nános barev, tedy kolik barvy dopadne na jedno místo. Na natíraném papíru se obvykle přijímá do 300 procent, na nenatíraném a novinovém méně, protože podklad déle schne a více saje.
- Černá pro text: čistá černá, bez příměsi ostatních barev. Text rozložený do čtyř barev se při nejmenším nesouladu stroje rozjede a ztratí ostrost.
- Černá pro velké plochy: černá posílená ostatními barvami, jinak pozadí vyjde šedě. Obvyklé poměry zůstávají v mezích nánosu uvedeného výše.
Než soubor odešlete, vyplatí se podívat, jak se zachovají kritické barvy. Ukáže to simulace CMYK: které barvy z obrazovky přesahují možnosti tiskových barev a čím budou nahrazeny.
Spadávka
Spadávka je grafika vyvedená za linku řezu. Chrání před bílým proužkem na hraně, když nůž trefí minimálně vedle zamýšleného místa.
Navzdory rozšířenému přesvědčení žádná norma nepředepisuje konkrétní hodnotu. Standard PDF/X definuje rámce dokumentu, včetně oblasti spadávky, ale ne jejich velikost. O čísle rozhoduje technologie a to, jak přesně daná tiskárna řeže. Typicky:
| Druh práce | Spadávka |
|---|---|
| Etikety, samolepky, drobné akcidence | asi 2 mm |
| Vizitky, letáky, formáty do A4 | 3 mm |
| Plakáty a formáty od A3 výše | 5 mm |
| Lepená vazba, velký formát | více, podle specifikace |
Hodnoty z tabulky jsou východiskem, ne pravidlem. Část internetových tiskáren snižuje požadavek až na jeden a půl milimetru, protože řez ovládá přesněji. Vždy vítězí specifikace té tiskárny, která bude zakázku vyrábět.
Spadávka, tolerance a proč vizitky odpouštějí nejméně
Zde se skrývá nedorozumění, které stojí více než špatně nastavená spadávka. Spadávka a tolerance řezu jsou dvě různé věci. Spadávka je rezerva grafiky, tolerance skutečný rozptyl, s jakým nůž trefuje linku. Spadávka nesmí být menší než tolerance, bývá však větší, protože tiskárna drží bezpečnostní rezervu.
Pro vzhled hotové práce je rozhodující tolerance, ne spadávka. Ta určuje, o kolik bude hotový výtisk posunutý vůči návrhu. Vezměme vizitku 90 na 50 milimetrů s rámečkem vedeným 5 mm od hrany:
| Tolerance řezu | Rámeček z jedné strany | Z druhé | Poměr |
|---|---|---|---|
| ±1,5 mm | 3,5 mm | 6,5 mm | 1 : 1,9 |
| ±3 mm | 2 mm | 8 mm | 1 : 4 |
Tentýž rámeček bývá z jedné strany čtyřikrát širší než z druhé. Oko zachytí porušenou symetrii okamžitě, byť příčinu zřídka pojmenuje. Na vizitce jsou tři milimetry posunu více než tři procenta šířky a u středově umístěné značky to stačí, aby celek působil nedbale.
Odtud tři návrhová pravidla, která zachraňují malé formáty:
- Vyhýbejte se rámečkům a obrysům vedeným rovnoběžně s hranou. Nic tak neodhalí rozptyl řezu.
- Budujte symetrii dovnitř, ne od hrany. Prvek vystředěný vůči jiným prvkům posun snese, prvek vystředěný vůči okraji papíru jej ukáže.
- Když je vystředění kritické, ptejte se na toleranci, ne na spadávku. Jsou to dvě různá čísla a jen první říká, jak vyjde hotový výtisk.
Bezpečná zóna
Opakem spadávky je bezpečná zóna, tedy oblast dovnitř od linky řezu, kde se neumísťuje nic důležitého. Přijímá se asi 5 mm a při obvyklé toleranci je to minimum, ne přebytek.
Spadávky, linky řezu a bezpečnou zónu pro konkrétní formát spočítáte v kalkulátoru spadávek a okrajů, spolu s hotovými čistými i hrubými rozměry k zadání v grafickém programu.
Rozlišení obrazů
Pravidlo tří set bodů na palec platí pro materiály sledované zblízka: letáky, katalogy, vizitky. U větších formátů je zbytečné, protože o čitelnosti rozhoduje pozorovací vzdálenost, a ne samotný počet bodů.
- Tisk zblízka, do formátu A3: asi 300 bodů na palec v cílovém měřítku.
- Plakáty a tabule sledované z několika metrů: 100 až 150 bodů pohodlně stačí.
- Velký formát čtený z desítky metrů: i několik desítek bodů dává správný výsledek.
Počet pixelů potřebný pro konkrétní rozměr spočítáte v kalkulátoru DPI. Pamatujte přitom, že zvětšení malého souboru nic neopraví, protože chybějící informaci nelze dopsat.
Písma a jemné prvky
- Převeďte písmo do křivek nebo je vložte do souboru. Bez toho tiskárna bez téhož řezu písma podsune jiné a sazba se rozjede.
- Neklesejte pod šest bodů u pozitivního textu a u světlého písma na tmavém podkladu nechte více, protože barva se rozlévá do negativu a uzavírá oka.
- Tenké linky pod čtvrt bodu mohou zmizet nebo vyjít nerovnoměrně, zvlášť jsou-li složeny z několika barev.
- Drobný text a vlasové prvky stavte z jedné barvy. Každá další zvyšuje riziko nesouladu na hraně.
Přetisk a průhlednosti
Přetisk rozhoduje, zda prvek leží na pozadí, nebo je pod sebou vykrývá. Černý text se obvykle přetiskuje na pozadí, díky čemuž drobný nesoulad stroje nezanechá bílé obrysy kolem písmen. U bílé je to naopak: nastavená na přetisk prostě zmizí, protože v tisku neexistuje bílá barva, je jen nepotištěný papír.
Průhlednosti, stíny a režimy prolnutí vypadají na obrazovce jinak než po sloučení do tiskové podoby. Pokud soubor ukládáte ve variantě vyžadující sloučení, udělejte to vědomě a výsledek si prohlédněte, místo abyste rozhodnutí nechali automatu.
Přímé barvy
Firemní barvy vybírané ze vzorníku nemají vždy odpovídající vyjádření ve čtyřech barvách. Je-li barva kritická, zvažte tisk s přímou barvou, a má-li být rozložena, ověřte předem, jak daleko se od vzoru odchýlí. Ponechání nevyužitých přímých barev v souboru je naopak častou příčinou příplatků, protože pro tiskárnu znamená formu navíc.
Kontrola před odesláním
Poslední krok bývá vynecháván, přitom zachytí většinu chyb. Minimální seznam:
- čisté a hrubé rozměry odpovídající objednávce,
- spadávka na všech hranách, důležité prvky v bezpečné zóně,
- barevný režim a celkový nános barev,
- písma vložená nebo převedená do křivek,
- rozlišení obrazů v cílovém měřítku,
- počet a pořadí stran, u publikací i prázdné strany,
- žádné zbytečné přímé barvy a nevyužité vrstvy.
Vše ověříte automaticky v naší kontrole souborů PDF, která projde několik desítek pravidel a ukáže, co je třeba opravit, než soubor půjde do výroby.
Shrnutí
Příprava souboru se scvrkává na jednu otázku: přežije všechno důležité nevyhnutelnou nepřesnost výroby. Spadávka chrání před bílým proužkem, bezpečná zóna před oříznutým obsahem, správná černá před šedým pozadím a kontrola před překvapením na paletě s hotovým nákladem.
Hodnoty uvedené výše jsou východiskem. Specifikace tiskárny, která zakázku vyrobí, je vždy důležitější, protože ta zná své stroje a jejich tolerance.
Připravujete podklady a chcete mít jistotu? Nahlédněte do naší nabídky tisku. Soubory před výrobou zkontrolujeme a poradíme, co opravit, než se stroj rozjede.
